Jak napsat závěr závěrečné práce tak, aby udělal dojem (a nebyl jen formalitou)

 

Závěr bakalářské nebo diplomové práce je pro mnoho studentů nečekaně náročnou částí. Mnohdy se totiž po několika desítkách stran textu cítí vyčerpaní a mají dojem, že „už přece všechno napsali“.

Výsledkem pak často bývá několik odstavců bez většího významu – obecné fráze, znovu zopakované cíle, nebo dokonce pouhé shrnutí úvodu. Přitom právě závěr je to, co čtenáři – a především hodnotící komisi – zůstane v hlavě jako poslední. A poslední dojem může být rozhodující.

K čemu slouží závěr?

Závěr není jen „shrnutí práce“. Je to prostor, kde můžete ukázat, že jste celé téma pochopili v souvislostech, dokážete ho zhodnotit a navrhnout další možný vývoj nebo praktické využití. Měl by být stručný, ale výstižný. Reflexivní, ale zároveň srozumitelný.

Závěr je zároveň ideálním místem, kde se autor práce může „odvázat“ – samozřejmě v mezích odborného stylu. Zatímco teoretická a praktická část vyžadují objektivitu a preciznost, v závěru máte větší prostor pro vlastní formulace, názor a hodnocení.

Co do závěru určitě patří

1. Shrnutí hlavních zjištění.
    Měli byste stručně a jasně říct, co jste zjistili, kam vás výzkum dovedl a jak odpovídáte na výzkumnou otázku. Nemusíte opakovat všechna čísla a výsledky, ale souhrn by měl být věcný.
    
2. Zhodnocení přínosu práce.
    Vysvětlete, v čem je vaše práce užitečná – teoreticky nebo prakticky. Je možné ji využít v konkrétní oblasti? Otevírá nové otázky k dalšímu bádání?
    
3. Reflexe postupu a případných omezení.
    Je dobré zmínit, co se během psaní nedařilo, jaké byly limity výzkumu, nebo co byste udělali jinak. Ukážete tak, že dokážete přemýšlet kriticky a realisticky.
    
4. Náměty pro další výzkum.
    Pokud vaše práce otevřela další otázky, které už nebylo možné zpracovat v jejím rámci, můžete je v závěru pojmenovat. Je to známka zralého akademického uvažování.
    

Co naopak do závěru nepatří

• Nové informace.
   Závěr neslouží k představení nových dat nebo teoretických pojmů. Pokud něco zásadního ještě nezaznělo, je potřeba to doplnit jinde.
   
• Doslovné opakování úvodu.
   Závěr má shrnovat a hodnotit, ne kopírovat text. Vyvarujte se použití identických formulací.
   
• Nejasné formulace a floskule.
   Vyhněte se větám typu „Téma bylo zajímavé a přínosné“ bez dalšího vysvětlení. Každé tvrzení by mělo být konkrétní.
   

Styl a délka závěru

Závěr by měl být stylisticky čistý, srozumitelný a souvislý. Měl by mít několik odstavců – obvykle 1–2 normostrany, záleží na rozsahu celé práce. Vždy se držte doporučení vaší školy nebo vedoucího.

Mějte na paměti, že závěr je i určitým „vyzněním“ práce – tón by měl odpovídat tématu, být věcný, ale ne sterilní. Pokud se vám podaří najít správnou míru mezi nadhledem a odborností, máte vyhráno.

Co když si na závěr netroufáte?

Závěr práce je často jedním z nejvíce podceňovaných, ale zároveň hodnocených prvků. Pokud máte hotové ostatní části, ale cítíte, že závěr vás brzdí, nebo si nejste jistí, jak jej vhodně formulovat, můžete využít službu vypracování podkladů závěrečné práce. Zkušení odborníci vám pomohou vytvořit text, který bude odpovídat stylu celé práce, shrne důležité body a dodá celé práci profesionální zakončení.

Pomoc lze využít i ve formě vypracování diplomky na zakázku nebo vypracování bakalářky na zakázku – ať už v celku, nebo jen vybrané části. Ušetříte tak čas, předejdete stresu a závěr vaší práce bude opravdu stát za to.